Jiří Končel je malíř, po kterém se kdysi, obrazně řečeno, zavřela voda. Ještě před šesti léty tohoto plzeňského umělce nikdo neznal, přestože Plzeň je, co se týče soudobých výtvarných umělců velmi přehledná. A najednou se na výstavách na sebe strhávají pozornost zralé obrazy s neznámou signaturou. Jiří Končel, dnes zralý muž, kdysi dávno vystudoval výtvarný směr na Pedagogické fakultě v Plzni, ale na neuvěřitelných dvacet sedm let se s volnou tvorbou odmlčel. Z vlastního rozhodnutí a z představy, že jeho život povede jinými cestami než pokrýváním pláten barvami.

Dnes patří Jiří Končel mezi přední západočeské umělce. Stačilo mu k tomu pouhých pět let. V roce 2003 se opět postavil k malířskému stojanu a po krátkém údobí hledání si našel nejen svůj výtvarný rukopis, ale i osobitý názor na okolní svět, jehož dynamiku promítal do obrazů. Nedejme se zmýlit zaměřením na exotické náměty, kdy se na jeho obrazech objevují výjevy z černošských vesnic a ze života jejich obyvatel, arabští jezdci na koních a velbloudech či sluncem ozářená architektura domů s lidmi, jak je tomu v orientálních městech severní Afriky a v Arábii.

Všechny Končelovy obrazy se vyznačují nepřehlédnutelnou dynamikou, pohybem těl a mimikou tváří až k expresi. Je to odezva na současný život přenesená do vzdálených zemí a přitom zpracovaná Středoevropanem, který tímto způsobem reaguje na dramatickou dobu, ve které žije. Na obrazech se sice nacházejí lidé s tmavou pletí, ale velmi často v mezních situacích, které přináší jejich svět a v obecné rovině se to týká všech lidí s jakoukoliv barvou pleti.

Tato tvorba je psychicky velmi vyčerpávající a tak jako protipól maluje Jiří Končel barevné, jasné krajiny, ze kterých vyzařuje klid a pohoda. Jsou vzdálené autorově figurálnímu expresionismu a určené především k pohlazení duše diváka a snad i autora samého.

Závěrem je třeba říci, že obě oblasti tvorby Jiřího Končela jsou dílem citlivého člověka – umělce, jehož realistická malba s výtvarnou zkratkou nám vytváří nový svět.

Zdenek Knoflíček